Muzeum traktorů a zemědělské techniky Chotouň

 

 

 

 

Lesík v Chotouni

                Dnes si panorama  Chotouně bez lesíku na východní straně již nedovedeme představit . Nebylo tomu tak vždy . D o roku 1885 byly kopce holé , bez porostu . Protože svažitost a písečný podklad nedovolovaly zemědělské využití , byly využívány k pastvě dobytka . Nepříliš kvalitní tráva rostla pouze za trvalejších dešťů . Proto obecní rada rozhodla , aby kopce byly zalesněny . Bylo zakoupeno 15 tisíc boroviček , které na jaře roku 1886 vysázeli .

                Zároveň správce školy podal žádost ku slavné zemědělské radě v Praze , aby darováním asi 10 tisíc kusů lesních borůvek podpořila obecní výsadbu . Žádosti bylo vyhověno a na jaře roku 1887 bylo všech 10 tisíc borůvek vysázeno . V témže roce bylo vysázeno 13 tisíc ks borůvek na zádušním lesíku – na bojišti . Tyto byly zakoupeny soukromníky . Celkem tedy 23 tisíc . Hojné jarní deště roku 1886 a 1887 podporovaly dobré ujmutí a růst borovic i borůvčí . Zbytky borového lesa jsou patrny dodnes a z borůvčí zbyl jen povzdech kronikáře : „ Žel , že neopatrnost a hloupost lidská namnoze ničí , co s obtíží vykonáno bylo ve prospěch obecního dobra .“

                Borůvčí zřejmě přežilo jen několik málo let .Ani nejstarší pamětníci se nikdy nezmiňovali o borůvkách , naopak rádi vzpomínali na pravidelné velké úrody hub – ryzců , které opékali nad otevřeným ohněm a které prý měli znamenitou chuť .

 

Myslivost

V roce 1978 uspořádalo Myslivecké sdružení Chrášťany 7 honů na drobnou zvěř . Bylo uloveno 509 ks bažantů a 676 zajíců celkem 1185 ks. To vše při zachování správných zásad mysliveckého hospodaření tj. 1/5 pozemků zůstala nehoněna , nebyly loveny bažantí slepice , byla tlumena škodná a bylo přikrmováno .         Rok na to v roce 1979 bylo uloveno celkem pouhých 109 ks bažantů a zajíců dohromady . Stavy zvěře se již nikdy podstatně nezvedly .Co bylo příčinou tak prudké změny je dodnes záhadou .

 

 

Brambory v kostele

Dnešní kostel sv.Prokopa byla původně soukromá kaple patřící ke dvoru číslo 43 . Důkazem toho je přímý vchod ze dvora a zazděný vchod v jižní stěně kostela . Různí  majitelé dvora se o kapli i různě starali . Po roce 1770 začala chátrat – nebyla opravována . Roku 1786 byla kaple zavřena a málo scházelo k jejímu zboření .Tehdejší majitel Půlpán dal již řepu a brambory na půdu uskladniti a štěstí bylo , že muž tento náhle onemocněl a zemřel .Tato věta je doslovně opsána z kroniky . Jaké štěstí , když někdo zemře ? Není to chyba v letopočtu , skutečně roku 1786 byly v kapli brambory .Další majitel nechal kapli opravit a vysvětit . Ke konci 19.století byl pro značnou zchátralost zbořen kostel sv.Petra a sv.Pavla – stával proti číslu popisném 5 , dnes je tam pomník , a kaple byla změněna na kostel . Dnešní podobu získal v roce  1900 , kdy byla přistavěna věž a kdy byla přestavěna malá věžička,která měla  původně  tvar báně , a byly změněny tvary oken a dveří .

 
 
reklama banner pískovna